Svět, který nám odhalují naše smysly a běžný život, nám připadá na první pohled zcela známý. Myslíme si, že stačí mít oči otevřené a prostě žít, abychom k němu pronikli. To však nelze pouze setrváním v utilitárním postoji. Teprve moderní umění posouvá hranice viděného, rehabilituje vnímání. Učí nás svět znovu uvidět. Tak je tomu i v případě tvorby Lukáše Miffka.
V dnešní době globální unifikace jsme doslova až zaplaveni uměleckou produkcí, která se sobě velmi podobá. Každá silná individualita znamená pak skutečné „osvěžení“. Lukáš Miffek se na současné české výtvarné scéně prosadil jako malíř s výrazně osobitým a celistvým tvůrčím projevem. Vytvořil si originální, nezaměnitelný styl plošnou, ilustrativní, stylizovanou formou a výrazným kolorismem. Pracuje v prostoru stvořeném spíše pro srdce než pro intelekt a formou obrazové metafory, grotesky a parodie vypráví příběhy, založené na realitě všedního dne, často s retro pohledem. Nachází kouzlo v banálnosti. Jeho tvorba, rozvíjená systematicky v cyklech, je figurativní, s důrazem na obsahovost a epické sdělení. Jeho vědomé balancování na hranici kýče a narativní zobrazivosti není „sázkou na jistotu“, představuje odvážný krok, kterým se autor staví do opozice proti abstrakci a v současnosti někdy až příliš akcentovanému konceptualismu. V prvním plánu se Miffkovy obrazy vyznačují vzácnou vlastností, že diváka dokáží pobavit a vtáhnout do hry. Při druhém pohledu, znejistěni nejednoznačností výkladu, však můžeme proniknout hlouběji do jejich nitra, rozplést předivo autorova podvědomí a odhalit skryté obsahy.
Sledujeme-li Miffkovu tvorbu ve svém celku, překvapí nás, kolik nápadů autor dokáže vytěžit z každodennosti a z lidského libida. Jitří naše základní smysly a pudy (chuťové, sexuální) a přiznává svou zálibu ve starých autech.
V cyklu „Retro ženy“ (2008-2009), zachycující krásky z 50. a 60. let, poukazuje na naše dobové umělecké vakuum, kdy na oficiální výtvarné scéně dominoval socialistický realismus, zpodobující představitelky dělnické třídy. Miffek tuto mezeru v kulturní historii zpětně zaplňuje. Retro ženy se stávají součástí jeho výtvarných hříček, umisťuje je do nepatřičných kontextů a obdařuje zcela současnou svádivou vyzývavostí („Vrstvení“, 2008; „Retro II“, 2009). Erotické aluze se vyznačují úsměvnou jemností („Nakládačky“, 2009; „Ve skleníku“, 2009).
V souboru „Total America“ (2008), volně nazvaném podle jednoho z obrazů, si vybírá typické atributy americké konzumní společnosti, pop artové prvky (donut, hamburger, kukuřice, Campbell’s Soup) a podává humornou formou kritický komentář této civilizace. Obrazem „Me?“ (2009) parafrázuje a paroduje Strýčka Sama (Uncle Sam), národní zosobnění Spojených států amerických, nejznámější z vojenského náborového plakátu z let 1916/17 „I want YOU for U.S. Army“. Malíř obrací hrdinovo gesto a zachycuje ho ve stavu údivu a překvapení nad nutností řešit problémy také sám. Podobně zpochybňuje heroické schopnosti Supermana v obraze „Machr“ (2009).
V plátně „Po italsku“ (2008) pracuje opětovně s vizuálně poutavými pop artovými prvky. Nově, podobně jako v dalších, souběžně vzniklých dílech („Poltergeist“, „Život je krásný“, „Bio potěšení“, 2008), nechává místy zaznít čistou, precizní kresbu štětcem. Soubor obrazů „Graffiti“ (2008-2009) je humornou reakcí na dnešní street artový fenomén („Hastrman chuligán“, 2008; „Vandal v Albertu“, 2008; „Ťuhýk na šikmé ploše“, 2009).
V roce 2009 vytvořil Miffek monumentální cyklus „Rock na vsi“. Název představuje malířovu slovní transformaci titulu románu bratří Mrštíků. I některé další názvy obrazů přejímá z české literatury a lidové poezie. Tématem folkloru na české a moravské vesnici se hlásí k naší národní tradici a obnovuje k ní svůj vztah. Rozvíjí odkaz Josefa Mánesa, Mikoláše Alše, Josefa Lady, Karla Svolinského ad. Na rozdíl od nich však zachycuje folklor groteskním, postmoderním pohledem. Inspiruje se zvyky a obyčeji při vesnických slavnostech, jako jsou masopustní hody, Velikonoce apod. Na vesnické galány nahlíží jako na supermany a neodolatelné svůdníky. Jak je v jeho tvorbě typické, ženy jsou stále koketní a erotické. Stylizuje je do detailně podaných krojů dle regionální rozlišnosti, např. do krojů valašských, hanáckých či slováckých. Kresebně dotváří vesnické prostředí dvorků, návsí s naivně formovanou perspektivou lidových stavení. V kompozici neopomine ani komiksově podanou domácí drůbež či „pašíky“, na Moravě nazývané „uhlobarony“, aby rozvíjel svůj humorný příběh. A protože „na tom našem dvoře“ je králem kohout, kraluje i na obálce této publikace.
Naše národopisná tradice je velmi pestrá a bohatá, a proto má Lukáš Miffek ještě řadu nevyčerpaných témat před sebou.
Rea Michalová